Keramická vlákna od svého vývoje v druhé polovině 20. století prokázala vysokou specifickou pevnost a specifický modul, nízkou tepelnou vodivost a vynikající vlastnosti tepelné odolnosti, kterým se uhlíková vlákna nebo jiná anorganická vlákna nevyrovnala. Vykazují dobrou kompatibilitu s keramikou, kovy a polymery a umožňují výrobu kovů vyztužených vlákny (FRM) a keramiky vyztužené vlákny (FRC), které hrají zásadní roli ve vysoce výkonných kompozitech používaných v letectví, letectví, národní obraně a vojenském průmyslu.

Na základě jejich složení lze keramická vlákna rozdělit na vlákna na bázi oxidu hlinitého, vlákna na bázi silicidů (jako je karbid křemíku a nitrid křemíku) a vlákna na bázi boru nebo boridu. Z hlediska použití spadají do dvou hlavních kategorií: materiály vyžadující vysokou pevnost, vysokou tvrdost a strukturální stabilitu při vysokých teplotách a materiály určené pro tepelnou izolaci a odolnost vůči vysokým teplotám.